Mnohem dříve, než jsem definitivně podlehla kouzlu tříbarevných ušatých torpéd, žil s námi v našem malém městském bytě velmi temperamentní a velmi odvážný pejsek. Jmenoval se David z Vaňovského údolí. Jeho chovatelkou byla paní Vladimíra Tichá. Tento jedinečný Lakeland terrier se dožil 15 let a dávno už noruje kdesi za duhovým mostem. Paní Tichá se stala jedním z nejuznávanějších odborníků v oblasti kynologie. Potkáváme se na výstavách, kde moderuje závěrečné soutěže…
Bíglovský temperament tedy nebylo to, nač bych nebyla připravena. Co mě ale u bíglů dostává znovu a znovu, je jejich téměř vždy veselá nálada a opravdu neotřelé nápady, spontánně zrealizované snad ještě dříve, než myšlenka na ně prolétne jejich roztomilou hlavinkou… Nejúžasnější je ale jejich touha být co nejblíže své rodině, ať už psí nebo té lidské.
Strávila jsem s bígly nejlepší léta svého života a za to, že byla nejlepší, vděčím právě jim. Pevně doufám, že naše s láskou a maximální péčí odchovávaná štěňata budou jednou ve vzpomínkách svých majitelů stejně významná, jako jsou všichni psi, se kterými jsem měla tu čest se potkat.
Prvního bíglího kluka Biggyho jsme si jako rodina pořídili v roce 1997 od paní Ing. Krejzkové (CHS Tergy). Manžel chtěl psa ke koni, já chtěla chovat. Zažádali jsme si proto o registraci CHS Rabbit Run. Za rok po Biggym přibyla Baty Jiříkovo vidění… a během let se smečka rozrostla o další nezapomenutelné obličeje. S manželem jsme se nakonec vydali každý jiným směrem, smečka RR zůstala se mnou. Jednou z těch, kteří se zde narodili, vyrostli a také zestárli, byla fenka Hepinka (Ch.CZ, Ch.SK Hare and Hounds Rabbit Run), která dala jméno mojí chovatelské stanici. V roce 2005 jsem si zažádala o registraci CHS Hare and Hounds s cílem odchovávat štěňata v návaznosti na rodokmeny Rabbit Run, přeci jen je v nich schováno moje více než dvacetileté úsilí.
Soužití se smečkou Rabbit Run, o kterou se dnes starám již sama, mne inspirovalo k dalšímu vzdělávání v oblasti kynologie. V roce 2008 jsem absolvovala kurz „Chov, výcvik a úprava psů“ u společnosti Svopap. V roce 2010 jsem začala studovat zootechnický obor se zaměřením na kynologii a zvířata v zájmových chovech, který jsem v roce 2015 na ČZU v Praze Suchdole úspěšně dokončila. Dlouholetá praxe, průběžné vzdělávání, zodpovědný přístup k chovu a zároveň láska k úžasnému plemeni bígl, to jsou důležité předpoklady pro odchov bezproblémových psích společníků.
Jsem přesvědčena, že oboustranně spokojený život psa a jeho pána záleží nejen na zdravém a dobře socializovaném štěněti. I budoucí majitele nejen mých odchovů je třeba v mládí vzdělávat. Proto jsem se rozhodla přistoupit na nabídku Domova dětí a mládeže v Táboře vést kynologický kroužek pro školáky. A musím říct, že mě to moc baví a mám radost z toho, kolik znalostí děti mají a jak moc jsou do kynologie zapálené!
Správnému chovateli by však neměl být lhostejný ani další vývoj plemene. Chovatelství nemůže být chvilkovým rozmarem, kdy majitel ke své čerstvě uchovněné fence vybere aktuálně populárního, výstavně úspěšného psa. Je to dlouhodobá práce s jasnou vizí, důkladnou znalostí rodokmenů, povah a zdravotního stavu rodičů dalších generací. Na chovateli je, zda použije k plemenitbě svého domácího psa, kterého zná od štěněte, denně sleduje jeho chování, zdravotní stav a kvalitu jeho potomstva, nebo psa cizího. Krytí psem z jiné CHS, ať už z domácího nebo zahraničního chovu, bývá někdy sázkou do loterie. Osvěžení genů je ale nutností pro zachování pokroku a genetické rozmanitosti. V obou případech se osvědčuje liniová plemenitba. Bez teoretické průpravy si však o „chovu“ můžeme nechat jen zdát.
Že líbivé a dnes často používané slovní spojení „chovatelský servis“ pro mne není jen prázdným pojmem, mohou potvrdit majitelé mých štěňat. Vše začíná prvním kontaktem se zájemcem, pokračuje dlouhým telefonátem, minimálně jednou návštěvou u nás doma, při které je budoucí rodina podrobena několikahodinovému výkladu. Snažím se zodpovědět dotazy ohledně výživy, veterinární péče, výchovy a výcviku. I po odběru vítám zprávy z nového domova a ráda odpovídám na další dotazy. Setkání s mým odchovem a jeho lidmi na výstavě je jen další odměnou. Pro chovatele je ale největší radostí šťastný život jeho štěňat.
V kontextu s výše zmíněnými úvahami je vlastně otázkou, kdo je chovatelem a kdo pouhým rozmnožovatelem (termín „množitel“ bych opravdu spojovala jen s produkcí psů bez PP!), zda ten, co zcela bez konceptu a nahodile vyprodukuje pár štěňat nebo ten, kdo má cíl a praxi, podloženou celoživotním vzděláváním, i když má odchovů mnohem víc. Hlavním faktorem by zde měla být etika chovu, kdy nás zajímá kvalita namísto kvantity ve vztahu k jednotlivé chovné feně a welfare chovných i všech chovaných zvířat.
Zda se mi v budoucnu podaří skloubit dnešní moderní požadavky na exteriér s mými přísnými kritérii na typické bíglí povahy a dobré zdraví, to ukáže čas.
Žádné výstavní ocenění však nemůže nahradit radostí rozvlněného bígla a olíznutí obličeje!
